“Chtěla jsem napsat hudbu, kterou si děti zamilují. Hudbu, která je sice určená pro ty nejmenší, ale není hloupá ani prvoplánová a neztratí nic na své umělecké kvalitě. Hudbu, která nenásilně spojuje dětský svět se světem soudobé moderní hudby. Troufám si říct, že se mi to povedlo!“ Štěpánka Balcarová

“Malý drahokam hudby, příslib zkušených a neopotřebovaných hudebníků, opora a podpora osvícených podporovatelů a důvěra tvůrců v setkání s dětmi a jejich světem, která kolem vyprávění „O ztracené vodě“ s velkou pravděpodobností zažijeme. Na divadelní scéně jako v krajině nám blízké hledáme životadárné prameny. Radost z divadla, muzicírování a společná tvorba jsou stejně osvěžující a opojné jako chladná voda z tůně ukryté v kapradí uprostřed lesa. A to hledáme.” Matěj Forman 

Příběh jazzové oper(k)y O ztracené vodě se odehrává pod chladivými korunami stromů a ve stínu kapradin, trav, mechů a hub. Do života lesních zvířátek, která právě strojí svatbu svým sousedům, zasáhne zdrcující zpráva: „Došla voda!“ Vypadá to, že voda zmizela kvůli velkým suchům, a její nedostatek ochromí život zvířátek i životaschopnost samotného lesa. Zvířátka se snaží ztracenou vodu najít, procházejí lesem, až je Stará moudrá sova přivede na stopu a objeví soukromý prasečí bazén, dokonce i s tobogánem. Ukazuje se, že co se zprvu zdálo být důsledkem dlouhodobého sucha, způsobila nakonec arogance a bezohlednost jednoho ze sousedů. Zvířátka svedou sobecky nahromaděnou vodu zpět do lesních potůčků a tůněk a nenasytnému praseti se po svém patřičně pomstí. 

Trumpetistka a skladatelka Štěpánka Balcarová se rozhodla zhudebnit libreto s lehkým, vtipným, ale trefně kousavým příběhem. Hudba je zkomponována převážně jazzově, neboť sama skladatelka se pohybuje výhradně v tomto žánru. Operka je ale od začátku míněná pro dětské interprety, a tak se na jazzových rytmech, feelingu a harmonii klenou krásné, dobře zapamatovatelné melodie. Do představení je zapojen dětský sbor broumovské ZUŠ, po jehož boku vystoupí v rolích Jelena, Žabky a Sovy tři profesionální jazzoví zpěváci (). Hudební páteř operky tvoří orchestr s jazzovou rytmickou sekcí, ve kterém zahlédnete přední české jazzmany

Štěpánka Balcarová – hudba; Zdeněk Havlíček – text; Matěj Forman – scénografie a režie; Dora Sulženková – pohybová spolupráce; Jitka Barnetová – kostýmy a masky; dekorace – tým Divadla bratří Formanů

Účinkují: dětský sbor ZUŠ Broumov; smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce; Marcel Bárta – klarinet, basklarinet; Robert Fischmann - flétna, altová flétna; Štěpán Přibyl – trubka; Vít Křišťan - Fender Rhodes; Jiří Slavík – kontrabas; Kamil Slezák - bicí nástroje; Andrea Šulcová – zpěv; Barbora Mochowá – zpěv; Martin Růža – zpěv

Představení mělo premiéru 14. 6. 2023 v Klášteře Broumov

Štěpánka Balcarová je česká trumpetistka, skladatelka a dirigentka. V roce 2012 dokončila magisterský program na prestižní polské Hudební akademii Karola Szymanovského v Katovicích v oboru jazzová trubka. Jazzovou skladbu a aranžování studovala později v Grazu pod vedením renomovaného skladatele a bandleadera Eda Partyky. V současné době žije v Praze, kde působí jako pedagog na jazzové katedře HAMU a na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka. Štěpánka Balcarová je kapelnicí několika hudebních projektů. Je to především jazzový big band Concept Art Orchestra, septeto s polskou zpěvačkou Małgorzatou Hutek nebo nově vzniklý česko-polský kvartet. Působí také v Trialogu Petra Kořínka a příležitostně spolupracuje s dalšími významnými hráči české i zahraniční jazzové scény. Od roku 2019 připravuje pro Český rozhlas hudební pořad Jazzový podvečer, který mohou posluchači slyšet každou čtvrtou neděli v měsíci od 18:00 na stanici Vltava.

Matěj Forman Studoval na VŠUP v ateliéru filmové a televizní grafiky a absolvoval roční studium na Columbia University (ateliér grafiky). Na začátku 90. let založil s bratrem Petrem a několika dalšími přáteli Divadlo bratří Formanů, volné sdružení komediantů bez stálé scény. Zprvu se na projektech podílel jen jako herec, nyní i v roli vedoucího výtvarného týmu. Vedle divadla se Matěj Forman uplatňuje především jako ilustrátor. Svými grafikami a kresbami doprovodil trilogii dětských knih Jiřího Stránského, vzniklých na základě dopisů z komunistického vězení, Povídačky pro Klárku (1996), Povídačky pro moje slunce (2002) a Perlorodky (2005). Kromě toho se podílel i na výtvarných realizacích do dětských oddělení ve Fakultní nemocnici Motol. Ve filmu se jako herec spolu se svým dvojčetem Petrem objevil už v dětském věku v trilogii o rodině Homolkových (Ecce Homo Homolka 1969, Hogo-fogo Homolka 1970, Homolka a tobolka 1972). Kromě Barokní opery (1997) si zahrál menší roli např. ve filmech Vaterland – lovecký deník (2004, D. Jařab), Mazaný Filip (2003, V. Marhoul), či jako levnější varianta počítačového triku ve filmu Akumulátor (2001, J. Svěrák). 

Zdeněk Havlíček

Je český klavírista a hudební publicista. Vystudoval Hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Konzervatoř Jaroslava Ježka v oborech klavír a skladba. Rok strávil na stipendijním pobytu v Austrálii, kde se věnoval studiu domorodé hudby se zaměřením na nástroj didgeridoo. Působil jako korepetitor a pedagog na ZUŠ v Benešově a na ZUŠ v Praze, v Hostivaři. V současné době je hudebním redaktorem v Českém rozhlase na stanici Vltava. Je členem spolku Loutky v nemocnici, které se hravou formou snaží ulehčit pobyt dětí v nemocnicích a léčebnách. Koncertuje a pořádá workshopy pro děti s hudebním seskupením HUJER (Hudba Je Radost).