PIŠLICKÉ PŘÍBĚHY

Autorský projekt Beaty Hlavenkové podle knihy Filipa Rychlebského.

Čtení: Ivan Trojan; klávesy a zpěv: Beata Hlavenková; banjo a zpěv: Petr Ostrouchov; perkuse a zpěv: Milan Cais; ukulele a zpěv: Gabriela Vermelho; kontrabas: Tomáš Liška; bicí: Jiří Slavíček; harfa: Hedvika Mousa Bacha

Délka koncertu je 60 min.

Návraty scénické adaptace pišlických dobrodružství na Struny dětem se staly tradicí, kterou (zatím) nehodláme porušit! Parta Pišliků a její akce „pračka“ či „prdlefuc“ skvěle zrcadlí dětskou představivost a zálibu ve vytváření pro ně tak důležitého mikrosvěta. Nechte se akčními Pišliky opět či konečně strhnout a prožijte s nimi skvělá dobrodružství, která se stala i nestala – v tom světě, kde se „jako dějí“ prapodivné věci…

„Tak tuhle knížku mám fakt rád. Je to taková jakoby pišlická kronika – vypráví, jak nás tatínek dal Jáchymovi, jak ten nás potom pojmenoval a různě ozdobil. Píše se v ní, jak jsme se s Líkasem vyprali v pračce, jak jsme si udělali vrtulník z hodin a jak jsme se saunovali v troubě. Jéje, my jsme už prožili věcí! A co teprve, když jsme ve formuli ujížděli před Prdlefucem!“ Váš pišlik Jalda

Beata Hlavenková

skladatelka, zpěvačka, pianistka a aranžérka je jednou z nejvýraznějších muzikantek s nezaměnitelným nadžánrovým autorským rukopisem. Vystudovala skladbu na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a Master of Music na University of Massachusetts v oboru kompozice, jazzová kompozice a aranžování. Má na kontě pět sólových alb. Za poslední Sně (2019) získala cenu Anděl v kategorii sólová interpretka roku. Je autorkou filmové hudby k filmu Dukla 61 nebo nejnověji k Zátopkovi. Spolupracovala s řadou tuzemských i zahraničních muzikantů, nejdéle pak s Lenkou Dusilovou, se kterou vytvořila projekty Eternal Seekers a Baromantika. Skládá hudbu pro divadlo a věnuje se také tvorbě pro děti – vedle adaptace Pišlických příběhů je to například hudba ke knize Ó, ó, ó, vajíčko. Spolupracuje také s Loutkami v nemocnici nebo loutkovou scénou Bajka v Českém Těšíně. Učí na NYU a věnuje se též hudebnímu mentoringu.

Petr Ostrouchov

je hudební skladatel, hudebník a producent, autor hudby k filmům, jako jsou Želary, Občanský průkaz, Klauni nebo filmová trilogie Zahradnictví (dosud získal šest nominací na cenu Český lev), a někdejší člen skupiny Sto zvířat. V roce 2007 založil vydavatelství Animal Music zaměřené na jazzovou a alternativní hudbu, které dosud vydalo 90 alb. Již od roku 2007 získávají tituly labelu Animal Music nepřetržitě cenu Anděl v kategorii jazzové album roku. Hudebně produkoval alba předních hudebních osobností a výrazných skupin, například Vladimíra Mišíka (nedávno vydané album Jednou tě potkám, které získalo šest cen Anděl), Ivy Bittové, Lenky Dusilové (nejnověji album Řeka), Dagmar Voňkové nebo kapely Korben Dallas. Pracuje též jako advokát se zaměřením na autorské právo ve filmovém a hudebním průmyslu a přednáší na FAMU a DAMU.

Ivan Trojan

se stal vůdčí hereckou osobností Dejvického divadla. Patří k nejlepším a nejvytíženějším českým hercům současnosti (nejen divadelním a filmovým, ale také televizním a rozhlasovým), jehož civilní projev s nádechem jemné komiky je tak věrohodný, že se divák s jeho postavou dokáže snadno ztotožnit. Z dlouhé řady filmů jmenujme například Želary, Díra u Hanušovic, Samotáři, Jedna ruka netleská, Příběhy obyčejného šílenství, Karamazovi, Mazaný Filip, Hořící keř či Anděl páně 1 a 2. K nezapomenutelným divadelním rolím patří hlavní postavy ve hrách Teremin, Oblomov, Revizor či Černá díra.

Milan Cais

se od roku 1988 střídavě věnuje hudbě a výtvarnému umění. Je absolventem AVU (1999), v současné době pracuje v oborech socha, instalace, malba, scénografie, performance a video. Jako diplomovou práci vytvořil trojrozměrný autoportrét, mluvícího robota p3D – 01. Je autorem projektu Noční hlídač, který byl v roce 2000 instalován na střechu Goethe institutu v Praze a poté na řadě dalších míst, například na mosteckých věžích Karlova mostu v rámci Signal festivalu (2013), chladicích věžích temelínské elektrárny (2018) nebo na budově Národního Muzea v Praze v rámci Festivalu svobody (2019). Pro stálou expozici Českého muzea hudby v Praze vytvořil v roce 2004 audiovizuální instalaci 4 elementy. Za ilustrace do knihy Nanobook obdržel v témže roce třetí místo ceny Ministerstva kultury Nejkrásnější česká kniha. Vytvořil též interaktivní sochu pro světovou výstavu EXPO v japonském Aichi (2005). Účastnil se řady společných výstav u nás i ve světě. Od roku 1988 působí jako skladatel, zpěvák, bubeník, textař, výtvarník a scénograf ve skupině Tata Bojs. Natočil s ní zatím osm alb, za které skupina postupně získala devětkrát výroční cenu Anděl a řadu dalších ocenění. Vytvořil také hudbu k celovečernímu loutkovému filmu Malý pán (2015), několika divadelním představením a reklamám. Jako host se objevil na několika albech domácí produkce. Spoluzaložil též hudebně-performační uskupení výtvarníků a hudebníků s názvem Sváteční pop.
Houslistka, violistka, hráčka na kvinton, zpěvačka, skladatelka, herečka a hudební experimentátorka v jedné osobě Gabriela Vermelho se pohybuje na rozhraní mnoha hudebních stylů. Housle vystudovala na Ostravské univerzitě ve třídě proslulého profesora Zděňka Goly, vystupuje sólově i s předními umělci současné hudební generace a věnuje se interpretaci soudobé hudby. Je primáriem smyčcového kvarteta Gadrew Way, v roce 2013 založila hudební skupinu GaRe. Zároveň je zpěvačkou hudebního seskupení Escualo Quintet, které se věnuje především hudebnímu stylu tango argentino. Skládá scénickou a taneční hudbu, hudbu k celovečerním baletním představením a k dokumentárním filmům. V roce 2005 získala divadelní Cenu Alfreda Radoka. V roce 2020 vydala CD s baletní hudbou, kterou složila k představení Krvavá svatba, jež mělo obnovenou premiéru v Moravském divadle Olomouc. V lednu 2021 vyšlo debutové CD kvarteta Gadrew Way, na kterém Gabriela zpívá a hraje, mj. také své vlastní kompozice. Její autorské sólové album Gabriela Vermelho – Pod povrchem je před dokončením.