PIŠLICKÉ PŘÍBĚHY
koncert 60 min.  |  autorský projekt Beaty Hlavenkové   |  podle knihy Filipa Rychlebského  |   čte Ivan Trojan, zpívají Gabriela Vermelho, Beata Hlavenková, Milan Cais a Petr Ostrouchov   |     

Scénická adaptace pišlických dobrodružství si kdysi na Strunách dětem odbyla svou premiéru a její návraty se staly tradicí, kterou ani letos nehodláme porušit! Parta pišliků a její akce „sauna“ či „pračka“ skvěle zrcadlí dětskou představivost a zálibu ve vytváření pro ně tak důležitého mikrosvěta. Nechte se akčními pišliky opět či konečně strhnout a prožijte s nimi skvělá dobrodružství, která se stala i nestala – v tom světě, kde se „jako dějí“ prapodivné věci…

čtení: Ivan Trojan; klávesy a zpěv: Beata Hlavenková; banjo a zpěv: Petr Ostrouchov; perkuse a zpěv: Milan Cais; ukulele a zpěv: Gabriela Vermelho; kontrabas: Tomáš Liška; bicí: Jiří Slavíček; harfa: Hedvika Mousa Bacha; animace: Zdeňka Morávková

cena: 180 / dítě, 350 / dospělý

věk: 4-6 / 7-9 / 10+

„Tak tuhle knížku mám fakt rád. Je to taková jakoby pišlická kronika – vypráví, jak nás tatínek dal Jáchymovi, jak ten nás potom pojmenoval a různě ozdobil. Píše se v ní, jak jsme se s Líkasem vyprali v pračce, jak jsme si udělali vrtulník z hodin a jak jsme se saunovali v troubě. Jéje, my jsme už prožili věcí! A co teprve, když jsme ve formuli ujížděli před Prdlefucem!“ Váš pišlik Jalda J

 

Nadžánrová klávesistka, skladatelka, producentka a zpěvačka Beata Hlavenková patří k nejvyhledávanějším, žánrově svobodným hudebníkům. Na kontě má 5 sólových autorských alb. Album Theodoros vydané v roce 2013 bylo oceněno cenou Anděl v žánrové jazzové kategorii. Nominací na tuto cenu se pyšní též alba Scintilla (2015), její první sólové album Joy For Joel (2009) i Bethlehem, koledy „přetavené“ do originální podoby (2017). Její zatím poslední album s názvem Sně vyšlo na podzim 2019; pro Beatu představuje zároveň její pěvecky debutovou desku. Věnuje se také tvorbě pro děti – vedle adaptace Pišlických příběhů je to například hudba ke knize Ó, ó, ó, vajíčko. Spolupracuje také s Loutkami v nemocnici nebo loutkovou scénou Bajka v Českém Těšíně. Společně s Lenkou Dusilovou se coby interpret a spoluautor hudby a aranžmá podílela na vzniku a životě dvou originálních hudebních projektů oceněných výroční cenou Anděl – Eternal Seekers a Baromantika. Skládá rovněž hudbu pro divadlo, nonverbální divadlo a film, například v roce 2018 složila hudbu k dvoudílnému filmu Dukla 61 v režii Davida Ondříčka. Věnuje se též pedagogické činnosti na New York University in Prague a rámci projektu MenArt.

Petr Ostrouchov je hudební skladatel, hudebník a producent, autor hudby k filmům, jako jsou Želary, Občanský průkaz, Klauni nebo filmová trilogie Zahradnictví (dosud získal šest nominací na cenu Český lev), a někdejší člen skupiny Sto zvířat. V roce 2007 založil vydavatelství Animal Music zaměřené na jazzovou a alternativní hudbu, v němž dosud vydal 85 alb. Již od roku 2007 získávají tituly labelu Animal Music nepřetržitě cenu Anděl v kategorii jazzové album roku. Hudebně produkoval, patří například alba předních hudebních osobností a výrazných skupin, například Vladimíra Mišíka (nedávno vydané album Jednou tě potkám), Ivy Bittové nebo kapely Korben Dallas. Pracuje též jako advokát se zaměřením na právo filmového a hudebního průmyslu a přednáší na FAMU a DAMU.

Ivan Trojan se stal vůdčí hereckou osobností Dejvického divadla, jehož celkový herecký projev nemá daleko k filmovému herectví a stal se svébytným fenoménem. Patří k nejlepším a nejvytíženějším českým hercům současnosti (nejen filmovým, ale také televizním a rozhlasovým), jehož civilní projev s nádechem jemné komiky je tak věrohodný, že se divák s jeho postavou dokáže snadno ztotožnit. Z dlouhé řady filmů jmenujme například Želary, Díra u Hanušovic, Samotáři, Jedna ruka netleská, Příběhy obyčejného šílenství, Karamazovi, Mazaný Filip, Hořící keř či Anděl páně 1 a 2. K nezapomenutelným divadelním rolím patří hlavní postavy ve hrách Teremin, Oblomov, Revizor či Černá díra.

Milan Cais se od roku 1988 střídavě věnuje hudbě a výtvarnému umění. Je absolventem AVU (1999), v současné době pracuje v oborech socha, instalace, malba, scénografie, performance a video. Jako diplomovou práci vytvořil trojrozměrný autoportrét, mluvícího robota p3D – 01. Je autorem projektu Noční hlídač, který byl v roce 2000 instalován na střechu Goethe institutu v Praze a poté na řadě dalších míst, například na mosteckých věžích Karlova mostu v rámci Signal festivalu (2013), chladicích věžích temelínské elektrárny (2018) nebo na budově Národního Muzea v Praze v rámci Festivalu svobody (2019). Pro stálou expozici Českého muzea hudby v Praze vytvořil v roce 2004 audiovizuální instalaci 4 elementy. Za ilustrace do knihy Nanobook obdržel v témže roce třetí místo ceny Ministerstva kultury Nejkrásnější česká kniha. Vytvořil též interaktivní sochu pro světovou výstavu EXPO v japonském Aichi (2005). Účastnil se řady společných výstav u nás i ve světě. Od roku 1988 působí jako skladatel, zpěvák, bubeník, textař, výtvarník a scénograf ve skupině Tata Bojs. Natočil s ní zatím osm alb, za která skupina postupně získala devětkrát výroční cenu Anděl a řadu dalších ocenění. Vytvořil také hudbu k celovečernímu loutkovému filmu Malý pán (2015), několika divadelním představením a reklamám. Jako host se objevil na několika albech domácí produkce. Spoluzaložil též hudebně-performační uskupení výtvarníků a hudebníků s názvem Sváteční pop.

Houslistka, violistka, hráčka na kvinton, zpěvačka, skladatelka, herečka a hudební experimentátorka v jedné osobě Gabriela Vermelho se pohybuje na rozhraní mnoha hudebních stylů. Housle vystudovala na Ostravské univerzitě ve třídě proslulého profesora Zděňka Goly, vystupuje sólově i s předními umělci současné hudební generace a věnuje se interpretaci soudobé hudby. Je primáriem smyčcového kvarteta Gadrew Way, v roce 2013 založila svou hudební skupinu GaRe. Zároveň je zpěvačkou hudebního uskupení Escualo Quintet, které se věnuje především hudebnímu stylu tango argentino. Skládá scénickou a taneční hudbu, hudbu k celovečerním baletním představením a k dokumentárním filmům. V roce 2005 získala divadelní cenu Alfreda Radoka. Brzy dokončí své autorské sólové album nazvané Pod povrchem.

Tomáš Liška studoval kontrabas na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka v Praze a dále magisterské studium na prestižní berlínské univerzitě Jazz Institut Berlin pod vedením renomovaných amerických hráčů a pedagogů Grega Cohena a Johna Hollenbecka. Vystupuje na jazzových festivalech a v koncertních sálech po celém světě. Liškovo debutové sólové album Invisible World (2009, Animal Music) obdrželo cenu Tais Awards 2009 a stejně jako následující alba (Milokraj, Bercheros Odyssey, Fragile Bliss a Invisible Faces) nominaci na cenu Anděl. V současné době dělí svůj čas především mezi svůj autorský kvartet Invisible World a skupinu Robert Křesťan & Druhá tráva, ve které působí jako basista.

Jiří Slavíček vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, v roce 1992 začal působit v Praze ve skupině The Four, s níž také zvítězil v soutěži Mezinárodního jazzového festivalu v Karlových Varech. Od té doby působil v různých uskupeních, s nimiž také realizoval řadu nahrávek. Spolupracoval s celou řadou skvělých českých i zahraničních muzikantů, mj. s Robertem Balzarem a jeho triem, Davidem Dorůžkou, Ondřejem Rumlem, Yvonne Sanchez, Matejem Benkem, Danem Bártou a jeho Illustratosphere, Kubou Stankiewiczem, Craigem Handym nebo Artem Farmerem. Slavíček působí též jako pedagog na pražské HAMU – vyučuje bicí nástroje na jazzovém oddělení.

Hedvika Mousa Bacha absolvovala Pražskou konzervatoř a HAMU ve třídě doc. Jany Bouškové. Zúčastnila se též řady mistrovských kurzů světoznámých harfistek (Isabelle Perrin, Maria Christina Cleary či Isabelle Moretti) a stáže na lausannské Haute École de Musique u Chantal Mathieu. Věnuje se komorní i sólové dráze a koncertuje po celé Evropě. Na své první album Beau Soir (2014, společně s houslistkou Monikou Urbanovou) nahrála skladby francouzských mistrů impresionismu a romantismu, je však zároveň vyhledávanou interpretkou soudobé hudby a řadu skladeb současných skladatelů, například Martina Smolky či Tomáše Svobody, uvedla v premiéře. V roce 2016 založila první a stále jediný světový rodinný harfový soubor Prah-a-harP kvartet, se kterým v roce 2019 vydala i CD. Nedílnou součástí jejích aktivit je i orchestrální a pedagogická činnost.

Březen 28 @ 10:30

10:30

VSTUPENKY